Hlavní strana   O mně   Tvorba   Stalo se   Zajímavosti   Kontakt   Návštěvní kniha
 Půlrok v Kansasu

1. Přílet a orientační týden, 13. 1. 2018
2. Druhý týden a začátek semestru, 18. 1. 2018
3. Smůla pokračuje aneb proklaté zuby, 28. 1. 2018
4. Podoba studia a několik dalších poznámek, 9. 2. 2018
5. Hokej, Stínadla a bílá smrt, 25. 2. 2018
6. Průzkumy okolí a výlet do Kansas City, 12. 3. 2018
7. Spring Break na Floridě, 28. 3. 2018
8. Finiš semestru a návštěva Zoo v Kansas City, 23. 4. 2018
9. Opouštím Kansas a vyrážím do víru USA, 10. 5. 2018

Opouštím Kansas a vyrážím do víru USAZveřejněno 10.5.2018
Tak, je to tady. V úterý jsem absolvoval poslední závěrečný test a jarní semestr tady na University of Kansas už definitivně skončil. V okamžiku psaní tohoto posledního blogového příspěvku už mě čeká zhruba jen čtyřiadvacet hodin v Kansasu, pak se vydám na na necelý měsíc dlouhé putování po zajímavostech Spojených států Amerických. Než se tak ale stane, dovolím si ještě několik závěrečných poznámek.

Zkouškové období, jak ho známe z ČR, je zde ztělesněno v tzv. "Final week", tedy poslední týden školy, během něhož se konají všechny závěrečné testy (chcete-li: zkoušky). Na každou z nich je jen jeden jediný pokus, dramatičnost však snižuje fakt, že výsledek těchto zkoušek se na výsledné známce předmětu zdaleka neprojevuje tak výrazně, jako u nás. Obvykle má stejnou váhu průběžný test v půlce semestru a minimálně jedna seminární práce. Pokud si tedy na nich dá člověk záležet, může projít i když závěrečný test pokazí. Výsledky však budou učitelé zveřejňovat až v následujících týdnech, mají na to totiž čas do konce května, kdy semestr oficiálně končí. Je to zvláštní pocit odjíždět odtud a nevědět, jestli jsem semestr úspěšně absolvoval, či nikoliv.

Mé tři předměty byly zakončeny každý poněkud jinak. Předmět Presidency měl naplánovaný závěrečný test už dva týdny před final weekem, což bylo příjemné. Tento test byl také tím nejjednodušším ze všech tří. V předposledním týdnu výuky už jsme pak jen prezentovali své seminární práce. Zajímavou formu ukončení měl předmět Congress. Stejně jako v půlce semestru jsme dostali za úkol ve stanovené době sepsat esej, která dostatečně prokáže, že rozumíme probrané látce, a to jak v obecné rovině, tak v rovině detailních příkladů a ilustrací. Zadání jsme obdrželi čtyři dny předem a po důkladné domácí přípravě jsme si mohli na test přinést jeden list papíru s připravenou osnovou. V následujících 150 minutách už se pak jen každý snažil ze sebe vymáčknout co nejvíce a odvyprávět co nejdetailněji stranický vývoj a polarizaci v americkém Kongresu v posledních pěti dekádách. Předmět týkající se amerického stranického systému už pak nabídl klasický test složený z různě obtížných otevřených otázek.

Zajímavou kapitolou jsou také seminární práce. Do každého předmětu jsem v závěrečné fázi semestru odevzdával jednu; tou první byl detailní strategický návrh legislativního opatření řešícího globální oteplování a jeho prosazení v Kongresu, druhou byla esej shrnující dvě přečtené knihy týkající se nějakým způsobem amerického prezidentství a třetí se zabývala polarizací amerických politických stran na vybraném postoji. Zvláštností je, že Američané nepoužívají systém normostran, ale každý učitel stanoví délku seminární práce v běžných stranách při dodržení jím nařízeného formátování, což je přinejmenším úsměvné. Navzdory existenci informačního systému, který umožňuje nahrávání souborů, však také učitelé striktně vyžadují odevzdávání prací v tištěných kopiích.

Technologická úroveň univerzity je koneckonců samonosným tématem. Informační systém se s tím na MU nedá porovnávat - jednak se v podstatě nejedná o jeden systém, ale o několik webů, mezi kterými musí člověk přecházet když zrovna potřebuje řešit nějakou jinou agendu, druhak jsou všechny weby mírně řečeno nepřehledné. Školní emailová schránka je každý den spamována množstvím informačních emailů třeba o tom, co se zrovna děje na kampusu, což způsobuje, že důležité zprávy od vyučujících mohou snadno zapadnout. Předmětová anketa, na MU již řádně vymazlená, probíhá na KU papírově(!) v každém předmětu, výsledky jsou sice zpracovávány počítačem, nicméně je nutné je do archů vyplňovat pouze tužkou a možnost slovních komentářů vůbec neexistuje. Nutnost tisknutí seminárek už jsem zmiňoval, poslední kritickou poznámku věnuji elektronickým informačním zdrojům, které jsou rovněž poměrně nepřehledné a postrádají jednotný vyhledávací nástroj. Pochvalu zasluhuje snad jen využití univerzitní ID karty, která slouží úplně ke všemu od přístupu do jídelny až po identifikaci na univerzitní klinice.

Rozhodně jsou tady ale i věci, které mi budou chybět. V první řadě je to rekreační a sportovní centrum, ve kterém jsem strávil poměrně dost času a které je něčím, co Masarykově univerzitě rozhodně schází. Minimálně v následujícím měsíci si pak určitě nejednou vzpomenu na kvalitní (a v zásadě neomezené) jídlo v jídelně, byť zaplacené nemalými penězi.

Tímto se loučím a jdu balit, za měsíc očekávejte již samstatný příspěvek o tom, jaká byla má cesta napříč Amerikou (a nebo taky sledujte fotky na mém facebooku) ;-).
Blake Hall, kde probíhala převážná část mé výuky. Fraser Hall, kam sem docházel na výuku předmětu Presidency.
Finiš semestru a návštěva Zoo v Kansas CityZveřejněno 23.4.2018
Minulý příspěvek od toho dnešního dělí skoro měsíc a taková prodleva mé své důvody. Zaprvé se život v Lawrence ustálil v jistých kolejích a nebylo vlastně o čem psát, žádné novinky, žádné převratné události. Dalším důvodem je čím dál větší nedostatek času, blíží se totiž konec semestru a s ním samozřejmě všechny závěrečné testy a deadliny pro odevzdání seminárních prací. Přede mnou jsou už jen tři týdny školní docházky, v jejichž rámci budu psát tři závěrečné testy (první z nich už ve čtvrtek, poslední 8. května) a kromě paperu, který jsem odevzdal právě dnes odpoledne, ještě dva další podobné.

Pohled z okna v půlce dubnaKromě školních povinností, které se najednou valí jako lavina, byl poslední měsíc mého života tady za oceánem zpestřen jen několika maličkostmi. Zúčastnil jsem se třeba se dvěma spolužáky z MU, kteří jsou tady souběžně se mnou, večeře s několika dalšími studenty KU, kteří byli na studijním pobytu v Brně nebo se na něj chystají. Taky jsem si konečně v jednom z několika univerzitních shopů o rozloze zhruba 300 metrů čtverečních vybral univerzitní tričko a mikinu, které si na památku odvezu domů. Bylo to obtížné, nabízí tady totiž od každého druhu oblečení (uvažuju ještě o ponožkách) zhruba 40 druhů, většina je však značková a ceny jsou tak i na zdejší poměry vysoké. Pokud si tedy nepočkáte na slevu :-).

Počasí se v posledních třech týdnech rozhodlo přiblížit zpět k zimě a teploty nepřekračovaly deset stupňů, což už ve druhé půlce dubna jednoho začne trochu štvát. Dnešek se však zdá být prvním dnem změny, tak snad už nebude opět zvrácena, jako se stalo asi už šestkrát. Přecejen by bylo fajn před odjezdem zažít tady v Kansasu i trochu setrvalého krásného počasí.

I přes zaneprázdněnost při psaní seminárky jsem si v sobotu dovolil zúčastnit se výletu do Zoo, který zorganizovala Kancelář pro zahraniční studenty. Zoo v Kansas City je poměrně rozsáhlá a velice zajímavá, a to nejen zvířectvem, ale také svým zázemím a službami, které nabízí. V jejím areálu je možné se přepravovat nejen vláčkem a tramvají (pokud jste zmatení, vězte, že jedno z toho jezdí po kolejích a druhé nikoliv, na názvu asi nesejde), ale také lanovkou či lodí. Východní část areálu se totiž nachází v prostoru mezi rozsáhlou lagunou řeky a jejím dalším ramenem, terén je tak opravdu pestrý. Níže přikládám několik fotek, které jsem v Zoo vyfotil.


Za tři týdny touto dobou už budu na začátku své cesty po Spojených státech, na kterou mám vyčleněn necelý měsíc a která bude zakončena v New Yorku, odkud se 10. června vrátím do ČR. Budou-li tomu časové možnosti přát, napíšu ještě před odletem z Kansasu jeden příspěvek a podělím se s vámi o to, jak se mi podařilo studium na KU zakončit. Tak mi držte palce!
Spring Break na FloriděZveřejněno 28.3.2018
Čas běží jako splašený a můj studijní pobyt na Kansas University už je dávno ve své druhé půli. Ovšem ne jen čerpáním vědění živ je student, uplynulý týden se tak nesl v duchu jarních prázdnin (Spring Break), které jsem strávil na Floridě. A také v letadlech a autobusech, přirozeně. Dovolte tedy krátkou vzpomínku na ty krásné časy, než se zase ponořím do posledních šesti týdnů výuky.

Centrum a pobřeží MiamiNa cestu jsem se vydal už v pátek ráno, ačkoliv letadlo z Kansas City International Airport odlétalo až ve tři odpoledne. Bylo totiž potřeba vypořádat se s drobnou obtíží - na letiště nejezdí z Lawrence, kde se nachází kampus, žádný autobus ani jiná veřejná doprava. Poté, co jsem prověřil všechny možné jiné způsoby dopravy na letiště od místních společností přes běžné taxíky a dostal se na nejnižší možnou cenu 50 dolarů za jednu cestu, začal jsem pátrat po možnosti složitější, ale rozhodně levnější cesty kombinací několika autobusů. A světě div se - objevil jsem ji! Bylo nutné se nejdříve dostat speciálním autobusem, spokujícím dva kampusy KU, na okraj Kansas City a posléze třemi (!) dalšími autobusy přes centrum města až na letiště. Logisticky a časově náročná operace přinesla ovoce v podobě ušetření několika desítek dolarů.

Let z Kansas City do floridské Tampy trval dvě a půl hodiny a při výstupu z letadla nenastal pouze rozdíl jednoho časového pásma, ale také skoro dvou desítek stupňů Celsiovy stupnice. Nahoru. Z letiště nebylo nijak složité dopravit se do centra města, které jsem ale prozatím stihl jen zevrubně projít. Přecijen už byl večer, potřeboval jsem najít místo pro přenocování pod širákem a na Tampu bude více času později.
Cesta na Miami Beach, kde vás čekají slunko zlatý a boys kudrnatý, vede jen po mostě
Jak matadoři divokého cestování dobře vědí, i v centru velkoměst se dá přespat ve spacáku a zadarmo, když víte, jak a kde hledat. Já tedy přenocoval nedaleko autobusového nádraží, odkud jsem v sobotu dopoledne odjel autobusem společnosti Megabus do Miami. Cesta to byla dlouhá, trvala více než pět hodin, ale autobus byl pohodlný a využil jsem ji tedy k dospávání. Odpoledne jsem se ocitl na autobusovém nádraží v Miami, hned vedle zdejšího hlavního letiště. Měl jsem v plánu dojít do centra pěšky, dle internetové navigace to mělo zabrat zhruba hodinku chůze, orientace podle mapy byla ale složitá, protože se načítala jen velice neochotně vzhledem k nespolehlivému internetu. Nakonec jsem tedy byl nucen přecijen nasednout na autobus.

Už po setmění jsem po krátké obhlídce pobřeží dorazil na ostrov Miami Beach, vykoupal se na již liduprázdné pláži a našel ideální nocoviště uprostřed rozsáhlého golfového hřiště. Neděli jsem celou strávil na ostrově, prozkoumáváním jeho jižního cípu, koupáním a odpočinkem ve stínu stromů v příjemném parku uprostřed ostrova. V pondělí ráno jsem se autobusem vydal zpět na pevninu a celý den věnoval průzkumu centra Miami.
Miami Beach se zlatým pískem Jedna z hlavních ulic Miami Beach a její pěší zóna Západ slunce nad Miami Metromover v centru Miami. Jezdí zdarma a bez řidiče Miami jako každé vekoměsto má své mrakodrapy Rampy pro metromover a metrorail nad městem
Turistu potěší hromadná doprava, která zde funguje na třech úrovních. Pozemní autobusy mají nejhustší síť a jezdí skoro všude po městě a částečně i za jeho hranice. Nadzemní Metromover jezdí ve třech linkách po centru v krátkých intervalech a Okolí Miami Rivernavíc zdarma, je tedy ideální ke krátkým přesunům a prohlídce vládní čtvrti či říční promenády. Jeho provoz zajišťují metru podobné soupravy bez řidičů, které však na rampách nad ulicemi jezdí po pneumatických kolech. Třetí úrovní je Metrorail, tedy něco, co má nejspíš nejblíže skutečnému metru, až na to, že se to prohání nad městem v úrovni ještě nad Metromoverem a pod zem soupravy nezajíždí vůbec. Mají ale mnohem méně zastávek a jezdí třeba až na letiště.

Centrum Miami zaujme ani ne tak pamětihodnostmi, kterých zde moc není, jako spíše atmosférou. Je to sice velkoměsto se vším všudy, zároveň ale v ulicích nazkopáváte o davy turistů a v běžném šrumu se dá vypozorovat obyčejná floridská každodennost.

Historická městská tramvajV úterý dopoledne už mě čekal přesun autobusem zpět do Tampy, tedy na odvrácenou stranu floridského poloostrova. Po cestě mohutně pršelo, výhodou dlouhé cesty ale je, že se během ní stačí počasí několikrát změnit. Když jsem tak odpoledne na známém nádraží v centru Tampy vystoupil, bylo po dešti a příjemně. Zbytek dne jsem strávil procházkou okolo přístaviště a přespal jsem na již otestovaném místě.

Ve středu jsem si koupil celodenní lístek na místní historickou tramvaj, která spojuje centrum města s historickým jádrem. Renovovaná historická čtvrť má úplně jinou atmosféru než zbytek města, je ale také magnetem pro turisty. Navštívil jsem také železniční nádraží, místní univerzitu a nábřežní park při kanálu, ustícím do zátoky. K večeru jsem se autobusem přesunul na poloostrov St. Petersburg a večer dorazil na místní letišťátko, odkud jsem ve čtvrtek ráno odlétal zpět do Kansas City. Tak malé letiště jsem ještě neviděl, obsuhuje ho jen jediná letecká společnost a celou jeho budovu vlastně tvoří jen jedna dlouhá chodba. Ale přespat se v ní dalo pohodlně :-).
Tramvaj a hokejová hala hráčů Tampy Po těchto kolejích už dlouho žádný vlak neprojel, most zůstává trvale zvednutý Areál univerzity v Tampě Renovované historické jádro Tampy

Průzkumy okolí a výlet do Kansas CityZveřejněno 12.3.2018
Na konci února se překvapivě oteplilo a přestože po několika jarních dnech přišlo opět mírné ochlazení, byl to už jasný náznak, že jaro je za dveřmi. Toho jsem okamžitě využil a zamířil nejprve na odpolední procházku po kampusu, hlavně do okolí Potter Lake, a o víkendu pak do centra Lawrence, kde jsem obhlédl železniční zastávku společnosti Amtrak i její okolí. Amtrak je jedinou železniční společností v USA a její síť je vzhledem k rozloze federace velice řídká. Lawrence má ale to štěstí, že je na trati, vedoucí z Chicaga do Los Angeles. Vlak ale jede v každém směru jen jednou denně, proto ani není potřeba více než jedna kolej.
Jarní výhled na stadion Jayhawks Potter Lake s posledními zbytky sněhu Lokomotiva vystavená nedaleko centra města Nádraží v Lawrence Kansas River
Navzdory tomu, že mě to teď mnohem více táhne ven, přelom února a března byl charakteristický hlavně učením. Jak jsem naznačoval už v minulém příspěvku, je polovina semestru a v po sobě jdoucích třech týdnech jsem postupně absolvoval tři midterm testy, které zde mají mnohem větší vliv na výslednou známku v předmětech, než u nás. O podobě testů se možná rozepíšu někdy jindy, každý byl trochu jiný a specifický. Příchod jara znamenal také nutnost vyhledat holiče a shodit dlouhé vlasy, které už byly jen na obtíž.

Městská tržnice v sobotním návaluZatím poslední víkend jsem měl zpestřen výletem do Kansas City, vzdáleného hodinu jízdy pomalým školním autobusem. Zúčastnil jsem se totiž jednoho z výletů, které pro mezinárodní studenty pravidelně zhruba jednou měsíčně pořádá univerzitní mezinárodní centrum. Vyrazilo nás zhruba třicet v sobotu dopoledne a hlavním cílem výletu byla návštěva městské tržnice. Ta se nachází v centru města a je tou pravou tržnicí, jakou si pamatuji z Česka snad naposledy z přelomu tisíciletí. Částečně zastřešená, částečně venkovní a nabízející v nespočtu stánků všechno možné - od nejrůznější veteše a drobného vybavení přes koření, ovoce a zeleninu, jídlo z nejrůznějších koutů světa až po docela obyčejné občerstvovny.

Protože jsem na výlet nejel s cílem nakupovat, strávil jsem na tržnici jen minimum času. Po její obhlídce jsem nasedl na městkou tramvaj, která zdarma pendluje mezi tržnicí a železničním nádražím a má zastávky po celé Hlavní ulici. Zamířil jsem až na konečnou a mé první kroky vedly do Union Station, vlakového nádraží, které ale mnohem více připomíná nějaké komunitní centrum neb možná moderní nákupní centrum. Čekárna na vlak a prodej lístků jsou totiž zastrčeny kdesi vzadu, kde na ně ani není vidět a zbytek obrovské budovy zabírají podniky jako kino, vědecký svět, obchůdky se suvenýry či expozice železničních modelů, přístupná zdarma.
Tržnice nabízí k prodeji téměř cokoliv Historic City Market Městská tramvaj brázdící centrum Kansas City
Po obhlídce nedalekého památníku Svobody, připomínajícího první světovou válku, se vydávám pěšky zpět po Hlavní ulici. Na tržnici si dávám něco k obědu a pak už se vracíme autobusem zase zpět do kampusu. A já se jdu učit na pondělní test. Čekají mě už ale jen poslední čtyři dny školy a v pátek začínají jarní prázdniny, které zde trvají celý týden. Já je využiju k cestě na Floridu.
Hala Union Station Union Pacific Railroad Modelová železnice v nejrůznějších provedením a měřítcích Liberty Memorial Main Street v Kansas City Vystavená historická tramvaj nedaleko tržnice
O víkendu se z mého pokoje rovněž odstěhoval Američan Lucky, který byl od začátku semestru mým spolubydlícím. Nijak jsem se o tom nezmiňoval, ale teď už nejspíš můžu - vůbec jsme si nerozuměli, moc jsme spolu nekomunikovali a jeho životní styl, který je charakteristický noční aktivitou, spánkem přes den a značnou hlučností pravidelně značně narušoval můj spánek. Nehledě na špunty do uší. Takže je nyní můj život značně jednodušší. Ale nebojte, jeho odjezd nijak nesouvisí s naším napjatým vztahem.

Hokej, Stínadla a bílá smrtZveřejněno 25.2.2018
Uplynulé dva týdny na kansaské univerzitě byly z mého pohledu charakteristické hlavně dvěma věcmi. Zaprvé se konala zimní olympiáda, byť tisíce mil odtud, zadruhé se opět připomněla zima a způsobila dva dny volna od školy navíc. Místní tisk i veřejnou diskuzi ovládá další případ střelby ve škole a následný Trumpův návrh na vyzbrojení učitelů.

Olympijské hry pro mě znamenaly hlavně sledování zápasů českého týmu v ledním hokeji a občas i některých jiných sportů. Zpočátku se zdálo, že přenosy na notebooku nenaladím, jelikož online přenos České televize je ze zahraničí nefunkční, nakonec se mi ale přehrávač podařilo oklamat. Časy přenosů byly místy vražedné, jindy ale zase oproti ČR mnohem lepší, takže si ve výsledku asi není na co stěžovat. Tedy kromě posledních dvou zápasů českých hokejistů, které ale už v tisku byly rozebrány dost.

Kampus uzavřenV právě končícím týdnu se vrátila zima do jinak už nastupujícího jara, přišly teploty okolo deseti stupňů pod nulou, především ale nasněžilo a v úterý pokryl zemský povrch led. No, co si budeme povídat, nešlo o žádnou katastrofu, sněhu bylo pár centimetrů a ledovka se dala přežít. Už jsem zde ale dříve zmiňoval, že na KU (a těžko odvozovat, jestli to platí pro celý stát nebo nedej bože pro celé USA) jsou na podobné počasí hákliví, neváhali proto a v úterý uzavřeli už od rána celý kampus a zrušili veškerou výuku. Možná to souvisí s tím, že většina žáků i učitelů dojíždí do školy autem, nevím. Každopádně jsem v úterý měl psát test z předmětu Presidency, kterýžto se tedy odsunul na čtvrtek.

Ve středu se výuka konala normálně, ve čtvrtek jsem ale vstal, abych si zopakoval učivo na zkoušku a zjistil (pohledem do emailové schránky), že je opět zrušena výuka. Rozdíl v podmínkách mezi úterým, středou a čtvrtkem byl přitom minimální. Nu což, nepohrdl jsem dnem volna a uspíšeným začátkem víkendu. Pokud bílá smrt nepřijde znovu, což by dle předpovědí neměla, test budu psát v úterý příštího týdne.

Školní život se tedy začal odvíjet v přípravách na průběžné testy, přecijen se blíží polovina semestru. Postupně mě první zkouška toho, jak si vedu, čeká ve všech třech předmětech. Jak je u mě obvyklé, mám zase skluz ve čtení povinné literatury, snažím se ho tedy na poslední chvíli dohnat. I proto bude dnešní zápis o něco kratší.

Americkou společností aktuálně nejvíce hýbe poslední útok střelce ve škole na Floridě a na to navazující debata o zpřísnění podmínek držení zbraní/vyzbrojování dalších lidí. Jak většina z vás asi ví, situace v USA je značně odlišná od té u nás či obecně kdekoliv jinde ve světě. Držení zbraně je zde umožněno dodatkem Ústavy a je poměrně liberální. Koneckonců zde operuje silná zbrojařská lobby. Prezident Trump nicméně nyní přišel s návrhem vyzbrojení učitelů ve školách. No, uvidíme, jak se to bude vyvíjet, možná mi tady do mého odjezdu taky někdo strčí pistol do ruky s tím, že i já přece učiním svět bezpečnějším, když budu moct kohokoliv kdykoliv zastřelit.

Volný čas mimo jiné vyplňuji i pomocí se hrou Stínadelské šestnáctero, kterou kamarádi ze SPJF nyní v Brně organizují a která je tak trochu letošní náhradou za další ročník Stínadel». Na dálku sice zvládám jen správu sociálních sítí a nějakou tu propagaci, ale aspoň něco. Hra už má skoro tisíc účastníků, to je více než dobré!

Podoba studia a několik dalších poznámekZveřejněno 9.2.2018
Tentokrát jsem se rozhodl trochu podrobněji rozepsat o tom, jak vlastně vypadá a funguje výuka na University of Kansas. Semestr začal 16. ledna a potrvá následujících 17 týdnů, z čehož jeden týden v březnu připadá na jarní prázdniny. V tomto ohledu je tedy výuka zde o něco delší než na FSS, na stranu druhou se zdá, že zde neexistuje zkouškové období. Každý předmět má výslednou známku složenou z počtu bodů získaných v různém počtu testů, esejí, projektů či za aktivitu. Zpravidla je na konci semestru závěrečný test, který má však jediný termín, zato jeho váha většinou představuje tak 25 % známky. Obtížnost testů zatím nemohu zhodnotit, první z nich mě čeká příští týden.

Typická učebna v USAJak už jsem zmiňoval v jednom z předchozích příspěvků, absolvuji zde tři předměty, z nichž každý je vyučován dvakrát týdně, vždy po 75 minutách. Zdejší kreditový systém přisuzuje kredity za předměty podle toho, kolik student stráví času ve škole za týden, neklade přitom žádnou pozornost obtížnosti předmětů. Každý z mých tří předmětů tak má 3 kredity, protože vyžaduje účast na zhruba třech hodinách reálného času ve třídě. Při přepočtu na ECTS se tyto kredity zpravidla násobí dvěma, i když je výsledek samozřejmě značně nepřesný.

Zajímavostí je, že ve všech hodinách, na které docházím, máme zakázáno používat mobily a notebooky, poznámky je proto potřeba si dělat ručně. Několikrát už se stalo, že učitelé někoho důrazně vyzvali, ať odloží mobil, což jsem zažil asi naposledy na gymnáziu. Všechny předměty vyžadují poměrně dost četby, oproti zvyklostem na naší fakultě jsou zde však studenti zvyklí kupovat si učebnice, které učitel zadá jako povinné. V knihovnách, kterých kampus má několik, jsou zpravidla starší edice těchto knih, což někdy stačí, někdy ale ne. Kromě knih podobně jako u nás čteme také odborné články. Zatím se nenaplnilo vyhrožování ze začátku semestru a učitelé většinou nevyžadují prokazování znalosti povinných textů průběžně na hodinách, v blížících se midterm testech se ale jejich znalost bude hodit.

Studijní místečka v knihovněWatson Library, nějvětší knihovna, která má zároveň největší fond knih z oblasti sociálních věd, má i poměrně slušně vybavené oddělení politologie. Knihy se zde půjčují na čtyři měsíce. V knihovně jsou navíc kromě běžných studoven také útulná místa pro klidné samostudium. Každý student má také automaticky na svém účtu zhruba sto stran tisku zdarma, které může během semestru na zdejších strojích využít.

Poměrně dost času trávíme v hodinách diskuzemi o aktuálním dění. Děje se toho totiž pořád hodně. Poté, co Kongres vyřešil problémy s financováním vlády a opadla tak krize, která mimo jiné způsobila dočasné uzavření některých vládních úřadů a agentur, se aktuálně řeší třeba dění okolo vyšetřování ruských zásahů do prezidentských voleb a Trumpova zapojení do nich. Sám prezident by totiž v nejbližší době měl být vyslechnut speciálním vyšetřovatelem.

Prádelna v celé své kráseKromě školy je samozřejmě také potřeba řešit problémy každodenního života. Metodou pokus-omyl jsem tak přišel na to, jak funguje zdejší prádelna. Zhruba za 60 korun je možné si na pračkách v suterénu kolejí vyprat a vysušit prádlo, nejprve je ovšem potřeba si peníze nahrát na speciální účet.
Další věc, která mě pomalu, ale jistě přivádí k šílenství, je zdejší počasí. Rozdíly teplot mezi dvěma dny se klidně pohybují okolo 25 stupňů Celsiovy stupnice! V pondělí si tak užíváte jarního tepla a deseti stupňů nad nulou, druhý den ráno se ale probudíte do chumelenice a teploměr ukazuje mínus patnáct. Epidemie chřipky pak samozřejmě řádí i tady, není se čemu divit. Počasí je také ten hlavní důvod, proč s cestováním zatím vyčkávám. Tak snad se to začne trochu umoudřovat.

Smůla pokračuje aneb proklaté zubyZveřejněno 28.1.2018
Jakmile jsem na konci minulého týdne konečně získal svůj kufr, který byl nezvěstný více než dva týdny, chvíli jsem si myslel, že budu moct konečně začít normální život zahraničního studenta. Tedy že již nebudu muset řešit žádné nepříjemnosti a budu se moct soustředit na školu a užívat si všeho, co k mému novému životu najednou patří. Smůla se mě však zřejmě drží zuby nehty.

Hned v pondělí mě začal bolet zub, který jsem si ve snaze vyhnout se problémům v zahraničí nechal ošetřit zhruba před dvěma měsíci v Brně. Bolest byla večer už tak prudká, že jsem musel přistoupit k jediné věci, která mi mohla pomoci a vlastnoručně jsem si ze zubu odstranil dočasnou výplň, která měla zároveň obsahovat léčivou směs. Bylo jasné, že zub, jenž měl ještě několik měsíců spát pod dočasnou plombou a léčit se, se rozhodl, že už se dále léčit nebude. Neodborný zásah kancelářskými nůžkami mi pomohl od okamžité bolesti a umožnil přečkat noc, na druhý den jsem již zamířil na univerzitní kliniku.

Prášky, prášky a zase práškyTa je sice vybevena poměrně dobře, zubaře ovšem nemá, byla mi tedy na čtvrtek domluvena schůzka u jednoho z místních zubařů a dostal jsem také pixličku léků proti bolesti, které měly být silnější než klasický ibuprofen, jenž neměl na zub sebemenší efekt. Do čtvrtka jsem tak tak přežíval pod prášky a za neustálého ochlazování zubu studenou vodou. Návštěva u zubaře byla poměrně krátká, po rentgenu mi lékař sdělil, že kořen zubu byl napaden infekcí a bude potřeba jej ošetřit náročnějším zákrokem. K mé úlevě však konstatoval, že nyní postačí vyléčit infekci antibiotiky a zákrok by měl počkat do mého návratu domů. Ulevilo se mi, protože už tak jsem pouze za kontrolu a rentgen musel zaplatit 120 dolarů. Doufejme, že pojišťovna nepřijde s nějakou kličkou a na základě mého cestovního pojištění mi náklady proplatí.

Odhlédneme-li od problémů se zuby, které pokračují i v době psaní tohoto příspěvku, jakkoliv by již antibiotika měla působit, nesl se třetí týden v USA v poměrně nudném duchu. Přednášky se rozjely naplno, ve čtvrtek jsem kvůli návštěvě zubaře jednu z nich zameškal. Začal už jsem také navštěvovat knihovnu, která má úžasné zázemí pro studium, ale i tolik potřebný tisk, skenování, sešívání a další. Začal jsem také poměrně pravidelně navštěvovat sportovní centrum, o kterém už jsem psal a které je úžasné.

Požární auta dorazilaZa zmínku stojí požární poplach, který všechny studenty z Oliver Hall, kde bydlím, vyhnal ve čtvrtek odpoledne z pokojů. Několik požárních aut, která přijela k budově, vytvářelo dojem, že se děje něco vážného. Kouř však vycházel ze sousední jídelny a jelikož se žádná akce nekonala a po několika desítkách minut jsme byli opět vpuštěni dovnitř, zřejmě šlo o planý poplach či nanejvýš nezvládnutý sporák.

Počasí v uplynulém týdnu vykonalo úctyhodný obrat. Zatímco ještě ve středu sněžilo a bylo patnáct stupňů pod nulou, Požární poplach končíve čtvrtek jsem se probudil do nádherného jarního dne a teploty opoledne už atakovaly deset stupňů nad nulou! V tomto duchu počasí pokračovalo až do konce týdne, i když se občas přidal silný vítr. Víkend jsem tentokrát věnoval odpočinku, dopřál jsem si procházku po kampusu a byl jsem si zaběhat. Jakmile doberu antibiotika (a nepostihne-li mě nějaká další katastrofa), vrhnu se s plným nasazením na všechny své oblíbené sporty.


Druhý týden a začátek semestruZveřejněno 18.1.2018
Druhý týden na KU začal prodlouženým víkendem, v pondělí si totiž celé Spojené státy připomněly státním svátkem Martina Luthera Kinga Jr. Semestr tak oficiálně začal až v úterý, což mi poskytlo určitý čas pro dodělání některých restů, které jsem si přivezl ještě z Česka. Se začátkem semestru také začal platit můj stravovací plán. Abyste rozuměli - každý student, který je ubytován na jedné z několika vybraných kolejí, kde nejsou na pokojích kuchyňky, je povinen si vybrat (a zaplatit) jeden ze stravovacích plánů, což obnáší určitý počet jídel v univerzitní jídelně a určitý počet dolarů na kartě, které je možné utratit v dalších asi deseti občerstvovacích zařízeních různě po kampusu. V mém případě tedy jde o deset vstupů do jídelny každý týden až do konce semestru. Funguje to přitom tak, že v rámci každé návštěvy jídelny můžu sníst a vypít, kolik se do mě vejde, jen si s sebou přirozeně nesmím (skoro) nic odnášet. A že je výběr vskutku bohatý!

Fraser Hall, zde jsem absolvoval první předmětVraťme se ale ke škole. V úterý mě čekaly úvodní hodiny prvních dvou předmětů. Nejprve předmět Presidency, který učí milý postarší doktor Alan Arwine, který nás hned v první hodině seznámil s historií své rodiny i s obrázkem svého psa. Rozdal nám sylabus a ozřejmil, že v průběhu sedmnáctitýdenního semestru po nás bude každý týden chtít odevzdat tři zpracované články z některých federálních novin, vztahující se k prezidentskému úřadu (Poznámka 1: Ano, opravdu se o Trumpovi píše každý den v několika článcích, tak často něco vyvádí; Poznámka 2: V kampusu je volně k dispozici několik vybraných titulů, já pravidelně odebírám a zevrubně čtu The New York Times), napsat dvě eseje, absolvovat tři testy, průběžně číst zadanou literaturu a ještě být v hodinách aktivní.

Aktivita v hodinách je koneckonců něco, co je pro americkou vysoškolskou výuku typické. Za pojmem Lecture se tak neskrývá naše typická přednáška, ale spíše seminář, během něhož se od studenta očekává zapojení do diskuzí a využívání argumentů ze zadané četby.

Konečně mám čas na čtení. V obou jazycíchDruhým předmětem, jehož první hodina se uskutečnila ještě v úterý, byl American Political Parties. O něco mladší profesor Miller se na úvodní hodině snažil působit uvolněně a celý vyměřený čas strávil postupným procházením studentů jméno po jménu a snažil se nás zapamatovat. Je ale jasné, že jeho nároky nebudou malé. Kromě četby, účasti na hodinách a aktivity nás bude čekat také skupinový projekt a dva zkouškové testy. S profesorem Millerem jsem měl původně absolvovat ještě předmět Political Behavior, ten jsem však nakonec kvůli problémům se zápisem a po konzultacích se studijním oddělením musel zrušit.

Ve středu mě tak čekala první hodina posledního předmětu, a sice Congress. Tahle hodina byla bezesporu tou nejdivnější z úvodní trojice. Vyučující Dave Brichoux na první pohled vypadal s jakousi bezdomoveckou čepicí na hlavě spíše jako zaměstnanec některé z amerických doručovacích společností. Když nám začal rozdávat sérii materiálů, které si přinesl v krabici od větráku, na chvíli jsem zapochyboval, jestli jsem ve správné učebně. Materiály se totiž týkaly témat jako je globální oteplování, uhlíkové krize či kyselých dešťů. Postupně se však objasnilo, o co kráčí. V předmětu se skutečně budeme zabývat Kongresem, vrcholným legislativním orgánem USA, nicméně jako modelovým příkladem se budeme zabývat tím, jak by bylo možné prosadit skrze Kongres zákon, řešící právě problémy okolo globálního oteplování. Na toto téma také budeme muset zhruba v půlce semestru odevzdat seminární práci.

Konečně je zase u mě!Ve čtvrtek absolvuji již druhé hodiny prvních dvou úterních předmětů, každý předmět má totiž během týdne dvě setkání, což je pro mě poněkud nezvyklé. Musím již odevzdat první zpracované články z NYT a mít načtenu první četbu. Zajímavostí je, ža na hodinách jsou striktně zakázány mobily i laptopy, poznámky si každý musí dělat výhradně ručně. Čtvrtek je také oním šťastným dnem, kdy se ke mě konečně, po více než dvou týdnech, dostává můj kufr. Poničený, špinavý, ale se vším, co jsem v něm měl. V pátek si tak můžu jít konečně narozeninově zacvičit do sportovního centra!

Přílet a orientační týdenZveřejněno 13.1.2018
Protože jsem už dlouhou dobu chtěl získat zahraniční studijní zkušenost, nehledě na zkušenosti životní, a vždy mě jak z politologického hlediska, tak z hlediska cestovatelských zájmů nejvíce lákaly Spojené státy Americké, rozhodl jsem se v létě 2017 podat přihlášku k semestrálnímu studiu na jedné z amerických univerzit, které mají s Masarykovou univerzitou uzavřenu partnerskou smlouvu. Po celé řadě nutných peripetií a formalit jsem na podzim již měl jasno v tom, že prvních několik měsíců roku 2018 strávím na University of Kansas ve stejnojmenném americkém státě a mohly začít přípravy. Jejich součástí bylo především úspěšné složení všech zkoušek podzimního semestru v předtermínech ještě před Vánocemi, což se mi nakonec podařilo a po několika dnech vyklízení mého brněnského pokoje a balení dvacetikilového kufru jsem 3. ledna 2018 vyrazil na pražské letiště, odkud měla začít moje cesta za dobrodružstvím a poznáním.

Východ slunce na IslanduMoje cesta za velkou louži byla složena za tří letů nízkonákladových dopravců, navzdory tomu však vůbec nebyla nízkonákladová, protože jsem s koupí letenky příliš dlouho otálel. Čekala mě několikahodinová zastávka na Islandu s nádherným východem slunce a odtud let s islandskou společností WOW Air do Bostonu. Tam jsem marně čekal u pásu na svůj kufr, který jsem u každé aerolinky musel znovu odbavit a následně strávil několik hodin bezúspěšným hledáním nějakého zaměstnance aerolinky, u kterého bych mohl podat reklamaci ztraceného zavazadla. To se mi nepodařilo, nakonec jsem však přesvědčil zaměstnankyni jiné aerolinky, aby mou reklamaci vyřídila a předala dokumenty svým kolegům. Zcela vyčerpán a rozmrzelý jsem zbytek přestupního času strávil jen v areálu letiště a jeho bezprostředním okolí, odkud jsem 4. ledna ráno odletěl (bez kufru) do Kansas City.

Můj pokojTam na mě čekal Bobby, student politologie z KU, který se stal mým buddym a hned se nabídl, že mě odveze z letiště na kampus. To obnáší zhruba čtyřicet minut dlouhou cestu po dálnici. Kampus se nachází v městečku Lawrence a jedná se o vskutku rozlehlé univerzitní městečko s desítkami budov a sportovního zázemí (viz mapka). Já jsem ubytován v komplexu Oliver Hall, v jednom z pokojů v desátém patře, který se mnou bude sdílet Američan Lucky. Ten však zatím nedorazil ze svých zimních prázdnin. Po sprše a jídle jdu konečně spát do postele, i když se ani nemám čím přikrýt.
Mapa hlavní části kampusu
Hned následujícího dne začíná orientační týden. Nejprve musíme projít těmi nejzákladnějšími procedurami check-inu, vyplnění spousty dokumentů, vyřízení naší KU ID card atd. Odpoledne začíná série přednášek o tom, co všechno budeme muset absolvovat předtím, než se budeme moci zapsat do předmětů.

Jayhawk Blv. - hlavní ulice kampusuV sobotu ráno jsem musel absolvovat test úrovně angličtiny, který měl rozhodnout, zda budu nucen absolvovat další kurz, nebo mohu rovnou nastoupit do klasických kurzů. Byl ovšem velice jednoduchý, takže výsledky, oznámené o tři dny později nebyly tolik překvapivé - dosáhl jsem dostatečnho skóre pro bezproblémový zápis předmětů. Během orientačního týdne dále absolvujeme třeba vyhlídkovou jízdu po kampusu, návštěvu Rekreačního centra, které je studentům otevřeno během celého semestru zcela zdarma a umožňuje provozovat snad všechy sporty, na které si vzpomenete, nebo lékařskou prohlídku na univerzitní klinice. Tam se já dostanu i nad rámec této povinnosti, protože ve stále absentujícím kufru leží i několik krabic zdravotnického materiálu, který žel opravdu potřebuji k životu, a proto musím situaci řešit.

Basketbalový zápas dívekVe středu končí orientační týden a večer se jdeme podívat na basketbalový zápas místního juniorského výběru dívek proti týmu ze Západní Virginie. Basketbal je zde velice oblíbený, dílem proto, že zde byla kdysi dávno sepsána jeho první pravidla, dílem kvůli vysoké úrovni zdejších týmů, které se pravidelně umisťují vysoko. Ve čtvrtek trochu nasněžilo a pro našince bylo trochu překvapující, že ta trocha sněhu a mrazu dokázala způsobit, že většina lidí nepřišla do práce. U nás vypadají kalamitní podmínky věru jinak. Na konci týdne mám také konečně zapsány předměty pro semestr, který začíná píští týden. Budu docházet na tyto kurzy: Political Behavior, American Political Parties, Congres, Presidency. Jsou to sice jen čtyři předměty, každý z nich je však vyučován dvakrát týdně a zatím se zdá, že budou poměrně náročné. No uvidíme.
Sněhová nadílka, která způsobila kalamitu Rekreační a sportovní centrum KU Strong hall na Jayhawk Boulevard Školní autobus Jayhawk! Fotbalový stadion KU a přilehlá sportoviště

Od: William Thomson Kelvin - 21:49/22.2.2018

Pane kolego, dopřejete snad kolegovi Celsiovi velké C. 3

Od: Gabriel Fahrenheit - 0:26/23.2.2018

Není třeba, kolego. Tady v USA mu nepřikládáme valný význam.

Vložit komentář

Komentář*:


1  2  3  4  5  6  7  8  9  10  11  12   tučné kurzíva odkaz

Jméno*:

Opište číslicí*:  pět



     Půlrok v USA

Počítadlo:
TOPlist


     Starší aktuality
     Muna

     iKlubovna
     Masarykova univerzita
     Online.muni.cz